Charitativní běh může pomoci žateckému sportovci, kterého postihla mozková příhoda

A jak se vše událo? O tom vyprávějí jeho rodiče:
Náš 21letý syn měl jasný sen – chtěl se stát profesionálním bojovníkem. Sport byl jeho život, jeho vášní i cestou. Nikdo z nás tehdy netušil, jak zásadně se všechno během jediné noci změní.
Jednoho večera si šel zaběhat s kamarády. Během běhu se mu udělalo špatně, a tak ho doprovodili domů. Nic nenasvědčovalo tomu, že se děje něco vážného.

V noci ale přišel zlom. Syn prodělal cévní mozkovou příhodu. Několikrát upadl, nedokázal vstát – přestal cítit pravou ruku i nohu. Bydlel sám, a přestože měl mobil u sebe, nebyl schopný si přivolat pomoc.

Ráno mu volali z práce, proč nepřišel. Mluvil zmateně, nesrozumitelně – mysleli si, že je opilý, a doporučili mu, ať se z toho vyspí. Když jsme mu večer volali my, napadlo nás to samé.

Přesto jsme se za ním vydali osobně.

To, co jsme našli, bylo děsivé. Syn byl od krve – při jednom z pádů narazil na noční stolek a rozsekl si oční víčko. Nedokázal odpovědět na jednoduché otázky. V tu chvíli nám bylo jasné, že jde o život.

Zavolali jsme záchranku.

V nemocnici v Chomutově potvrdili infarkt mozku. Následoval urgentní převoz do Ústí nad Labem, kde se lékaři pokusili uvolnit sraženinu. Bohužel jsme syna našli až více než 15 hodin po příhodě. Následky byly vážné – přišel o obě centra řeči.

První týdny byly nesmírně těžké. Nerozuměl nám a my jemu. Jediným způsobem komunikace byla pantomima. Postupně se ale díky neuvěřitelnému úsilí a pomoci klinických logopedů v Chomutově a později v lázních Kladruby začalo porozumění zlepšovat.

Po pěti měsících se konečně vrátil domů.

Zatím je s námi, rodiči. Nedokáže číst ani psát a ne vždy rozumí tomu, co mu kdo říká. Jeho sen stát se bojovníkem se rozplynul. Ale věříme, že jednou přijde nový.

I přes všechno, co se stalo, se nevzdává.

Každý den tvrdě pracuje – cvičí, plave, chodí na túry, trénuje propojení mozkových hemisfér a věnuje se logopedii. Jeho odhodlání je obrovské.

Má před sebou ještě dlouhou cestu. Také hypotéku na byt, ve kterém si stihl užít pouhých 14 dní. Doufáme, že se do něj jednou vrátí – samostatný, silnější a s novým životním směrem.

Prosíme, držte mu palce.

A pokud můžete, přijďte ho podpořit na benefiční běh. Každý krok, každé gesto podpory má smysl. (rh)