Beseda o útěku z ČSSR a životě ve Venezuele na žateckém gymnáziu
Vzpomínky na komplikovaný život rodiny a problémy s minulým režimem. V tomto duchu se nesla beseda v aule Gymnázia Žatec. Ta proběhla v odpoledních hodinách prvního listopadového pondělí, kdy studentům zdejšího gymnázia popisoval své životní osudy Ctibor Šindar.
O rodině pamětníka železné opony na úvod přednesla pár informací studentka čtvrtého ročníku Tereza Kusáková. On sám poté navázal vzpomínkou na opakované cesty celé své rodiny přes Atlantik do Venezuely a zpět na evropský kontinent během 50. a první poloviny 60. let. Po krátkém pobytu v Československu se jeho otec rozhodl po střetu s komunistickým byrokratem, který odmítl vydat části rodiny slibované pasy na cestu do Jugoslávie, pro ilegální přechod rodiny přes hranice.
Útěk, známý jako Krvavá neděle (podrobnosti na webu České televize), proběhl 13.8.1967 za poměrně dramatických okolností v Českých Velenicích. 12letému Ctiborovi se jako jedinému z rodiny útěk ze socialistického Československa nepodařil a byl československými úřady umístěn do Dětského domova Vodňany. Na nátlak západních médií, která tomuto incidentu na česko-rakouských hranicích věnovala poměrně velkou pozornost, se s pomocí Červeného kříže dostal malý Ctibor za rodinou do rakouského exilu. Je velmi pravděpodobné, že byl vyměněn za některého ze zajatých příslušníků československé rozvědky.
V druhé části po úvodní krátké informaci studenta oktávy Jakuba Schmidta, který zúčastněné seznámil se současnou ekonomickou a politickou situací Venezuely, vyprávěl Ctibor Šindar o životě rodiny ve Venezuele v průběhu let 1967 – 1996, kdy se definitivně vrátil do ČR s manželkou a dcerami. Popsán byl život rodiny jako takové, ale i životní podmínky v této latinskoamerické zemi obecně. Pan Ctibor zdůraznil především téměř nulové sociální zajištění, vysokou kriminalitu a korupci. „My, kteří žijeme tady, bychom měli být za svůj život vděční, protože například ve Venezuele se žije v mnohem horších podmínkách. Buďme proto rádi za to, kde a jak žijeme,“ apeloval Ctibor Šindar na žatecké gymnazisty závěrem.
Z množství rozmanitých dotazů, které se týkaly jak života ve Venezuele, tak i pohnutých osudů Ctibora Šindara a jeho rodiny, bylo patrné, že beseda studenty zaujala a snad i dovedla k zamyšlení nad realitou dnešního světa.
Tomáš Kassal ml., Pavel Baroch
