Týden pěstounské péče skončil piknikem, akce možná další pěstouny našla
Piknikem v Klášterní zahradě skončil dnes odpoledne Týden pěstounské péče v Žatci. Návštěvníci zahrady se mohli pobavit při hudebním programu, pro děti byly připravené různé hry.
Hlavně se ale mohli setkat pěstounské rodiny mezi sebou i s návštěvníky, kteří o pěstounství věděli jen málo či nic a chtěli se něco dozvědět.
Přestože výsledky osvětového a vzdělávacího Týdne pěstounské péče se budou teprve dávat dohromady, už po dnešku je jasné, že série různých akcí na téma pěstounství zbytečná nebyla. „Jen u nás se zastavili tři zájemci, kteří chtěli o pěstounství vědět víc,“ řekla Barbora Stehlíková z organizace Náhradní rodiny Ústeckého kraje. Tato obecně prospěšné společnost je jednou ze dvou doprovázejících organizací na Žatecku, jež pěstounským rodinám pomáhají při řešení různých jejich problémů a nejasností.
Osvěta i hledání pěstounů
Aby se alespoň někdo nový o pěstounskou péči začal zajímat, to byl (vedle osvěty) jeden z hlavních cílů celého týdne. Jen na Žatecku je aktuálně 34 dětí v ochranné či ústavní výchově a potřebovaly by náhradní rodiče, protože ti biologičtí se o ně z různých důvodů nemohou starat. Dalších sedm případů řeší soudy.
Veřejnost o pěstounství mnoho neví, proto se výstavy, dny otevřených dveří či beseda věnovaly právě tomu, aby se zájemci mohli dozvědět víc. „K pěstounství vede dlouhá cesta. Většinou lidé navštíví tři, čtyři podobné akce jako je ta dnešní, než se rozhodnout k dalšímu kroku,“ vysvětlila B. Stehlíková. Tím dalším krokem je kontaktování OSPOD (oddělení sociálně právní ochrany dětí městského úřadu), kde zájemce o pěstounství evidují a posouvají k dalšímu řízení.
Blíží se konec kojeneckých ústavů
Obecně platí, že v Česku je pěstounů nedostatek. „Aktuálně nejvíc potřebujeme tzv. krátkodobé pěstouny pro malé děti, protože od příštího roku se budou rušit kojenecké ústavy a nejmenší děti je třeba někam umístit,“ vysvětlil ředitel o. p. s. Náhradní rodiny Ústeckého kraje Ivo Kraus.
Kromě toho jsou potřeba pěstouni pro dlouhodobou péči, kteří zajistí domov a bezpečí dětem od útlého věku až po dospívání. Relativně nejvíce je pěstounů v příbuzenském vztahu s dětmi, i těch by ale mohlo být víc, aby co nejméně dětí muselo zůstávat v dětských domovech.
K zajímavým údajům o pěstounské péči v regionu patří skutečnost, že v Žatci, kde funguje dětský domov, téměř neexistují „cizí“ pěstouni a převládají ti v příbuzenském vztahu k dětem. Naopak na Lounsku a Podbořansku, kde dětské domovy nejsou, je „cizích“ pěstounů více.
Tomáš Kassal