Pohledy z Majáku: Respekt a spravedlnost? Určitě! Ale tomu víc a tomu méně

16. 04. 2021

Kvůli jednomu fotbalovému zápasu jsme my jako Češi dostali nálepku rasistů. Obávám se, že události kolem šeptání Ondřeje Kúdely při zápase Slavie ve Skotsku nemohly minout ani ty, co se o fotbal jinak nezajímají.

Pohledy z Majáku: Respekt a spravedlnost? Určitě! Ale tomu víc a tomu méně

Z celé té kauzy mám od začátku pocit znechucení. Mísí se ve mně vztek a bezmoc se ztrátami iluzí (a že mi jich v mém věku už moc nezůstalo), se kterými jsem vzhlížel k britskému gentlemenství, nadhledu i sportovní poctivosti. Jo, taky jsem věřil, že sport lidi sbližuje a politika do něj nepatří.

Ze stovek emocí a dojmů a názorů si dovolím vypíchnout několik.

Od začátku jsem říkal, že Ondřej Kúdela neměl za nikým chodit a už vůbec nic říkat se zakrytými ústy. Byla to blbost a on to sám ví nejlíp. Teď…

Můžeme se bavit o tom, zda je desetizápasový trest odpovídající nebo ne. Můžeme se ptát, na základě čeho tak UEFA rozhodla. Jsem zvědav, jestli se vůbec nějaký důkaz o rasistickém výroku objeví. Spíš si myslím, že ne. Ale na rasistické nálepce už to prostě nic nezmění.

Nic se nezmění ani na tom, že západoevropská společnost je prostě ultrakorektní a maximálně vstřícná vůči všem, kdo se brání vůči rasismu. Četl jsem spoustu názorů těch, kdo mají se životem a názory ve Velké Británii zkušenosti a pochopil, že Kúdelův osud byl zpečetěn hned po zápase. Společnost je tam nastavená tak, že obvinění z rasismu = odsouzení.

Je to tak. Nezměníme to, což si uvědomuji. To ale neznamená, že z toho nemohu být otráven.

My jako Češi jsme z minulých desetiletí byli zvyklí, že všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. To jsou ti se stranickou knížkou, vlivnými známými, tučným kontem či ohebnou páteří. Právě proto jsem měl velký respekt k anglickým tradicím a vyspělé Evropě, která byla nejen ekonomicky vyspělejší, ale také uznávalo právo. Porušil jsi zákony, zasloužíš trest. Ale pokud se to neprokáže, platí presumce neviny.

Dovolím si malou historickou odbočku. Česko bylo tepáno ze Západu za odsun Němců po druhé světové válce. Týkalo se to velmi úzce i Žatecka. Princip kolektivní viny je nepřípustný. Souhlasím. Spousta německých obyvatel Sudet byla potrestána za něco, co neudělala. Bylo to vůči nim nespravedlivé. ALE! Mělo to nějaké souvislosti: Nebýt druhé světové války, kterou vyprovokoval německý vůdce, k žádnému odsunu by nedošlo, věci by se vyvíjely úplně jinak.

Zpátky k tomu nešťastnému zápasu v Ibrox Parku v Glasgowě. Ten měl také nějaké souvislosti, příčiny a následky. Nebýt tvrdého až brutálního způsobu hry skotského týmu, nedošlo by ani k tomu pitomému šeptání. Ten zápas byl plný emocí a při nich na hřištích létají hrozné výrazy. Kriminální zákrok na slávistického brankáře nebo kopání do ležícího slávistického útočníka byly jen těmi nejviditelnějšími událostmi. Mnoho zákroků mělo být potrestáno dřív a přísněji. Ale rozhodčí (delegovaný ultraspravedlivou a superkorektní UEFA) to nezvládl. Tak si Ondřej Kúdela vybil své emoce slovně. Blbě, ale v danou chvíli neviděl jinou šanci, jak se zastat svých spoluhráčů. Jsem stoprocentně přesvědčen, že ať řekl, co řekl – nemyslel to rasisticky. Chtěl ty druhé urazit a ponížit ze vzteku a bezmoci. Ne proto, že je rasista (což je samo o sobě pitomost vzhledem k počtu hráčů tmavé pleti ve Slavii).

UEFA i Glasgow Rangers se tváří hrozně spravedlivě a korektně. Tvrdí, že rasismus je odporný. Je, ale tady nejde o rasismus. Tady jde o předsudky obecně. Takže všichni ti ultrakorektní bojují proti nespravedlivému rasismu tím, že jsou nespravedliví jinak. Kdyby byli skutečně féroví, přišla by řádná omluva za zranění brankáře Ondřeje Koláře nebo fyzické napadení Ondřeje Kúdely ve chvíli, kdy se má řešit právě údajný rasismus.

Tady není místo pro spravedlnost? Ne. Jde o pokrytectví a zvrácenou ultrakorektnost. Podlézavost vůči všem, kdo by se kvůli jiné barvě pleti mohli cítit uraženi. A přezíravost vůči těm, kdo se nechovají, jak my jsme si vymysleli (klekání před zápasem fakt není součástí žádných fotbalových pravidel) nebo jsou dokonce z toho opovrženíhodného východu.

Nejsmutnější na tom všem je, že tyhle snahy o korektnost vyústí v ještě větší nenávist. A že třeba děti, které chceme vést ke sportu, jako zdravému způsobu života, dostávají úplně jiný příklad. Něco někomu říct v emocích je špatně. Ale ukopnout hlavu nebo půl hodiny po zápase napadnout protivníka pěstí je v pořádku.

Ze skvělého sportovního úspěchu Slávie v Evropské lize, kde dělala skvělou reklamu sobě i Česku, mi nakonec zůstávají dva hlavní vjemy: Prvním je žalující Glenn Kamara, jak pobíhá po trávníku a ukazuje na Ondřeje Kúdelu (jak mu pak dal pěstí to nesmí vidět nikdo) poté, co skotský tým herně nestačil na český celek. Druhým jsou prohlášení slávistických hráčů poté, co vůbec nestačili na londýnský Arsenal. „Oni byli lepší,“ shodovali se.

Hele, já jsem nakonec hrdej! My jako Češi jsme aspoň v něčem ten Západ dohnali. Lépe jsme (teda slávisti) přijali porážku od někoho, kdo je lepší. A věříme, že trest si zaslouží ten, komu je porušení zákona prokázáno. Že Západ sklouzává někam jinam? To je jeho problém! Hlavně ho v tom zase trapně nenásledujme.

Mimochodem, k té anglo-americké ultrakorektnosti: Není to náhodou tak, že spousta bělochů zbohatla z dřiny těch, co mají jinou pleť? A neměli by se s nimi teď o to bohatství v rámci spravedlnosti rozdělit? Jak tohle dopadne… Tomáš Kassal