Pohledy z Majáku: Začíná olympiáda! I s ženským hokejem
Je tu olympiáda. Konečně! Tedy, pro někoho možná spíš: Už zase?
Ale mně to nevadí a na zimní zápolení se těším. Nejsem nadšený, že to je právě v Číně, ale těším se na sport.
Mimo jiné i na ženský hokej. Smích? Přejde!
Za prvé, je to vedle curlingu (na ten se těším taky, stejně jako na všechny další sporty s českou účastí) jeden ze sportů, které začínají ještě před oficiálním zahájením. A kromě toho, že na zimní olympiádě startují české hokejistky poprvé, je to atraktivní sport i proto, že v něm je šance na úspěch. Medaile by asi byla moc, ale ukázat, že české hokejisty patří k tomu lepšímu na světě, to je fajn.
Ženský hokej přitom stále patří mezi malé sporty a hlavně my chlapi máme tendenci se na něj dívat s despektem. Chyba!
Děvčata a ženy na ledě, to je v českém provedení stále amatérský sport (stejně jako třeba florbal). Čili ho tak ještě nezkazily peníze. A naopak je v takovém sportu vidět, že kdo chce a bojuje a snaží se a trénuje, může relativně rychle dosáhnout zajímavých výsledků. V tom je kouzlo sportu, které lze pak přenést i do běžného života.
Malý sport, ženský hokej, můžeme pozorovat v ještě menším měřítku i v Žatci. Na každotýdenní dětský hokej na kluziště před radnicí chodí s kluky hrát hokej i děvčata. Některá občas, některá (jedna – ahoj Lucko!) pravidelně. A je skvělé vidět, když díky čirému nadšení může hrát drobná dívka rovnocennou hru se svými vrstevníky. Je skvělé vidět, co dělá motivace, v tomto případě chuť do hry, nadšení z pohybu. A co dělá podpora rodičů – ne ta přehnaná (ty musíš být nejlepší!), ale ta normální, kdy rodiče kvůli dítěti i v neděli brzy ráno vstávají a dojedou či dojdou s ním k ledu na náměstí.
V tom nadšení a elánu je i kouzlo českého ženského hokeje.
A vůbec každého amatérského, výkonnostního, dětského sportu.
Olympiáda, to je pak výkladní skříň, která ke sportu láká.
Jinými slovy: Olympiádě zdar, sportu zvlášť!
Tomáš Kassal
